Vzhled

Kohoutková výška amerických stafordů se pohybuje okolo 45 cm, důležitější je však typická tělesná konstituce.

Tito psi jsou na první pohled mohutní a silní. Mají širokou lebku s výraznými čelistmi a lícními svaly, oči daleko od sebe, uši vysoko nasazené a složené ve tvaru lístku růže. Silný krk navazuje na širokou klenutou hruď. Nohy jsou posazeny daleko od sebe, pes působí neustále “rozkročeně”. Kůže nikde nevisí.

Srst je krátká, tuhá a lesklá. Připouštějí se všechny barvy včetně kombinací, velmi častá je žíhaná s bílými znaky. Oči a nosní houba jsou zbarvené různě, podle základní barvy srsti.

Povaha

Americký stafordširský teriér je velmi aktivní a extrovertní pes, věrný své rodině, odvážný a ostražitý, ale ne bezdůvodně agresivní. K cizím psům se chová silně dominantně a bez důsledného vedení může vyhledávat rvačky.

Potřebuje kontakt s lidmi a dostatek pohybu, rád si hraje s dětmi. Díky své učenlivosti a snaze zavděčit se pánovi vyniká i v psích sportech. Není to ovšem plemeno pro začátečníky a nezkušené pejskaře, protože vyžaduje pevnou a jasnou výchovu bez kompromisů, zároveň ale nesnáší křik, bití a nevyrovnanost. Cvičitel musí působit klidnou, sebejistou autoritou.

Zápasy se psy, býky, medvědy a jiné krvavé sporty pomalu mizely jak se blížilo 20.století.O bull a teriéry se už téměř nikdo nezajímal. Především zásluhou horníků a železářů z okolí Staffordshire si plemeno uchovalo kvalitu.

Plemeno bylo britským Kennel Clubem uznáno v roce 1935 a to především zásluhou lidí jako Joe Dunn, Joe Mallen, Jack Barnard a dalších. Dnes už existuje v Británii 18 klubu zabývajících se chovem stafordšírských bulteriérů.

V dnešní době je Stafford v Anglii nejpopulárnější plemeno teriérů. Oblibu si získal nekonfliktní a přátelskou povahou. V Anglii má přezdívku “nanny dog” - dětská chůva. Výborně se cvičí kvůli jeho k člověku submisivni povaze, prostě chce svému pánovi vyhovět. Mladý stafford by měl mít příležitost se stýkat s jinými psi, využít čas socializace aby později až dospěje nevyvolával rvanice.

Historie

Tento teriét je velmi podobný Parson Russellimu, má ale kratší nohy. Původně se používal k lovu krys, dnes se využívá také jako krysař a jako milý společník. Norování má tento pes v krvi, což se může projevit například na vašem záhonku růží.

Tělesná stavba

Hlava teriéra je poměrně malá, má delší čenich, černé pysky a nos. Uši jsou kratší a převislé. Má poměrně úzký hrudník a kratší rovné nohy. Tělo je delší než výška teriéra a zadní nohy jsou i přes menší velikost psíka velmi dobře osvalené. Tělo je svalnaté a velmi pohyblivé.

Potřeby a nároky psa

Pes je velmi vhodný do města, vzhledem ke své velikosti a nárokům. Není třeba pečovat o jeho srst, ta je totiž velmi krátká a přiléhá. Nejde snadno vycvičit, při větší píli toho však jde dosáhnout. Potřebuje pohyb, proto je vhodně, pokud žije pes ve městě, s ním několikrát denně chodit na procházku. V případě nedostatečného vytížení psíka je zde riziko, že se bude nudit. To projevuje poměrně svérázně.Ničením bytu, kňouráním a rozčilováním se. Proto bychom měli dbát na dostatečný pohyb psa, nejvhodnější jsou dlouhé procházky, agility, aportování, které ma v krvi, pobíhání s ostatnímy psy atd. Vyhneme se tak nepříjemnostem v podobě rozkousaných bot, vyhrabané díře v posteli atd. pokud si pořizujeme psíka, který nám bude ležet doma pod křeslem, měli bychom na JRT zapomenout.Pokud si však chceme pořídit veselého, pohyblivého, charakterního psa, se kterým budeme trávit hodiny venku v dešti, ve sněhu a v tropických vedrech.se kterým budeme provozovat agility, budeme mu do noci házet venku balonky a ráno v pět hodin se budeme radovat z toho, jakou má psík zase veselou náladu, je pro nás tento pes vhodným kamarádem, který nám bude dělat obrovskou radost každým dnem našeho soužití s ním.

Historie

Yorkšírský teriér původně patřil ke psům chovaným anglickou chudinou. V 11. století platil pro poddané v Anglii zákaz lovu a dokonce i zákaz chovu velkých loveckých psů. Z toho důvodu vyšlechtili horníci z oblasti West Riding v hrabství Yorkshire malého robustního psíka, který uměl chytat krysy a potkany a příležitostně lovil i králíka. Na vzniku yorkšírského teriéra se patrně podíleli nízkonozí skotští teriéři. O jeho dlouhou hedvábnou srst se pravděpodobně zasloužil maltézáček. Původní poslání yorkšírského teriéra nebylo právě lehké. Doprovázel horníky do šachet a v přádelnách působil jako krysař. Angličtí dělníci pořádali pro své psy dokonce i zápasy s krysami. Přerod u yorkšírského teriéra z pracovního v luxusního psa se udál koncem 19. století. Tehdy se stal mazlíčkem dam z vyšší společnosti. Ve všeobecné povědomí vešel na počátku šedesátých let 20. století a dodnes se těší stále rostoucí oblibě.

Popis

Jorkšír je živý, inteligentní teriér, s dlouhou, rovnou srstí, která je od špičky nosu až ke konci ocasu rozdělena pěšinkou.Na hlavě je dlouhá, bohatá, sytě zlatá, tmavší na stranách hlavy, kolem uší a na čenichové partii, kde je zvlášť dlouhá. Tříslová barva na hlavě nezasahuje až na krk, ani zde neobsahuje žádné tmavé nebo černé chlupy.Tělo je kompaktní, dobře propracované, vyjadřuje sebevědomí a temperament. Ideální hmotnost je mezi 1800-2800g, nicméně chovný pes by neměl vážit méně než 2000g. Standardem povolená váha je až do 3200g. Ideální váze nejlépe odpovídá výška 20-24 cm. Stavba těla je pevná a krátká. Velmi důležitá je hřbetní linie, která musí zůstat rovná i za chůze. Přední i zadní končetiny jsou rovné a pevné, zadní kolenní kloub musí mít správné zaúhlení, které ovlivňuje pohyb psa, hrudní končetiny jsou pevné, dobře kryté sytě zlatavou srstí, která je tmavší u kořenů než na koncích; toto zbarvení nezasahuje nad lokty. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu zcela rovné, hlezna nevybočená ani nevbočená.Tlapky jsou uzavřené, přední o něco větší než zadní. Psi se správným pigmentem mají černé drápky. Ocas je kupírovaný (není podmínkou) a nesený vzpřímeně,je úplně osrstěný, barva srsti je modrá a sytější než na zbytku těla, a to zvláště na samém konci. nesený je lehce nad úrovní hřbetu. Hlava je poměrně malá a plochá , čelo nesmí být příliš výrazné ,nos je černý. Oči jsou středně velké, tmavé a lesklé, s živým,inteligentním výrazem. Oční víčka musí být tmavě pigmentovaná. Poměrně malé uši jsou vztyčené, ve tvaru obráceného V a velikostí odpovídají celkové velikosti psa. Skus by měl být nůžkový, ale někdy je tolerován i zkus klešťový. Jedním z nejdůležitějších znaků tohoto plemene je srst, která je u mladších psů střední délky, ale u starších jedinců je vyžadována srst dlouhá až na zem. Měla by být lesklá rovná a hedvábná, v žádném případě nesmí být vlnitá. Barva srsti je ocelové modrá, srst na hlavě a na hrudi má světle zlaté pálení, které je i na končetinách.

Charakteristika a péče

Živý, inteligentní výraz očí tohoto malého psíka vypovídá mnoho o jeho povaze. I přes svůj malý vzrůst a nevinný vzhled je to velice ostrý, živý, odvážný a vždy ostražitý pes. K neznámým lidem se chová poněkud nedůvěřivě a odtažitě, ale svého pána miluje nadevše. Je to oddaný psík, který ochotně a rád doprovází svého majitele všude, kam se hne. Spokojí se i s nošením v košíčku nebo speciální tašce, jen když může být na blízku tomu svému člověku. Yorkšírský teriér rozhodně nepatří mezi zrovna nejposlušnější. Tento malý psík je velice tvrdohlavý, proto musí být jeho výchova pečlivá a důsledná. Přestože patří mezi nejmenší psí plemena světa, miluje pohyb a dovádění, a proto je i vhodným účastníkem závodů agility a jiných psích sportů. Pravidelný pohyb je pro toto plemeno velmi důležitý, už jen proto,že mají sklon k tloustnutí. Yorkšírský teriér je poměrně robustním a odolným plemenem, které není nijak přecitlivělé, nebo přehnaně náchylné k onemocněním. Údržba srsti je velice náročná. Krásná lesklá srst sahající až k zemi, jakou vídáme u výstavních psů je výsledkem dlouhých hodin péče a vyžaduje mnoho trpělivosti jak od psa, tak od jeho majitele. Základem péče o srst je pravidelné pročesávání a kartáčování. K dosažení co největší délky je třeba srst psa balíčkovat.

Chov

Štěňata, kterých ve vrhů nebývá mnoho ( v průměru asi 3) se vždy rodí černá. Zlatavé pálení se začíná objevovat až později. Komu nevadí poměrně náročná úprava srsti, pro toho je yorkšírský teriér opravdu zábavným, přítulným a hravým společníkem.